Rok 2019 – ohlédnutí
Konec roku 2019 se přiblížil a tak je čas na trochu bilancování.
Oslavy DS Vojan a ocenění za rozvoj ochotnického divadla
Letošní rok mě potkaly takové tři velké, příjemné divadelní události. Ta vůbec největší událost byla spjatá s Divadelním spolkem Vojan Libice nad Cidlinou. Rok 2019 byl pro Vojan ve znamení oslav 50 let nepřetržité činnosti. A oslavy to nebyly malé. Připravený program se linul celým rokem a na své si přišla jak široká veřejnost tak i samotní členové spolku, současní i dřívější. Spolek vydal almanach, který mapuje jeho činnost, ale ten hlavní dárek, ten spatřil světlo světa 10. 4. 2019 tedy na den přesně od první „vojanovské“ premiéry vůbec. V režii Jaroslava Vondrušky jsme uvedli komedii Eugene Labiche, v úpravě Miroslava Horníčka – SLAMĚNÝ KLOBOUK, ve které jsem si zahrál jednu ze tří hlavních rolí – sluhu Felixe, který je vždy na blízku svému pánovi – Fadinarovi, aby mu kryl záda a tahal ho z průšvihů. Ansámblové představení – 22 herců na jevišti a dalších 8 lidí okolo. Libický kulturní dům byl zaplněn cca 200 diváky a atmosféra byla famózní. Ještě před představením došlo na předání několika ocenění členům spolku z rukou Josefa Hejrala, předsedy Svazu českých divadelních ochotníků (SČDO). Jedno ocenění putovalo i do mých rukou – Zlatý odznak SČDO za zásluhy o rozvoj ochotnického divadla.
Počátek spolupráce s DS Klicpera Sadská
Druhou událostí tohoto roku bylo navázání spolupráce s Divadelním spolkem Klicpera ze Sadské. Spolek v roce 2016 uvedl komedii Kachna na pomerančích (autoři: William Douglas Home a Marc-Gilbert Sauvajon). V titulní roli se představil František Černý, člen tamního spolku a zároveň jeden z herců, který se jako host objevil i v našem libickém Slaměné klobouku. A právě Františkem jsem by osloven, zda bych mohl zaskočit za představitele role Johna Brownlona v již zmíněné Kachně. Nabídka to byla překvapivá a ještě překvapivější bylo zjištění, že na nastudování role mám necelé 2 měsíce. Kdo text četl tak ví, že postava Johna Brownlona nemá zrovna málo textu. A jelikož Františka mám rád nejen jako herce na jevišti, ale také jako přítele, tak mi rozhodování moc času nezabralo. Zdálo se to jako výzva a tu jsem s radostí přijal. Proběhly asi 4 nebo 5 zkoušek a 4. 7. 2019 se uskutečnila má malá premiéra v areálu dobřichovického zámku v rámci Letních dobřichovických slavností. No a z jednoho záskoku se pak stala alternace pravidelná.
Premiéra v mém vlastním divadle
Třetí a poslední významnou událostí roku 2019 pro mě byla premiéra pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký v mém vlastním divadle – DIVADLE NA CESTÁCH. Jelikož jsem měl jasnou představu o tom, jakým výtvarným způsobem bych pohádku chtěl stylizovat, vytvořil jsem si k tomu svoji vlastní dramatizaci této známé pohádky. Do této pohádky jsem obsadil Lucku Havlinovou a Vojtěcha Sehnala, kteří semnou již spolupracovali dříve, na první pohádce DIVADLA NA CESTÁCH s názvem Kufr plný pohádek. Tuto dvojici doplnila Žaneta Bergmanová, naše kamarádka a členka Divadelního spolku Vojan Libice nad Cidlinou. Zkoušeli jsme od května a premiéra se uskutečnila 8. 9. 2019 v Chateu Mcely, nechyběla ani výtvarná dílna po představení, která se pomalu ale jistě stává jakýmsi pravidlem či symbolem DIVADLA NA CESTÁCH.
Suma sumárum
43 představení za 12 měsíců – to dělá 3,5 představení na měsíc. Stále NA CESTÁCH 
. Počet zkoušek jsem nepočítal, ale dal jsem si to jako takové malé předsevzetí na rok 2020.
Závěrem
Děkuji za všechny letošní spolupráce, za milá setkání a za plno skvělých-společných zážitků. Zlatý odznak SČDO za zásluhy o rozvoj ochotnického divadla je již jen pomyslnou třešinkou tomu všemu. Díky. Jedeme dál. Nezastavujeme
